Srpen Poem by Karel Toman
Srpen
V zahradu uzavøenou svìtu
šum klasù zavívá a voní živným chlebem.
Pokojná píseò žní jde po polích
a pod ohnivým sluncem
blažený pot si stírá èlovìk.
Zdaleka slyším vrata dusných stodol,
jako by skøípal zuby.
Neviditelná ruka loupežná
se podepøela o kalenec
a èeká.
A pøece mlèím, nevykøiknu v ticho.
Nad námi hlavy naklánìjí bdíce
hodiny samot našich, sluneènice.
This poem has not been translated into any other language yet.
I would like to translate this poem
Delivering Poems Around The World
Poems are the property of their respective owners. All information has been reproduced here for educational and informational purposes to benefit site visitors, and is provided at no charge...
4/25/2024 6:59:55 AM # 1.0.0.1119
