Báseň ze současnosti Poem by Tadeusz Dąbrowski

je jako netopýr,
obývá sklepy,
podkroví, jeskyně,
ve dne spí,
v noci loví,
visí hlavou dolů.

Chce to velkou představivost,
abychom v něm viděli ptáka.

Je slepý,
vysílá signály
a přijímá signály.
Dalo by se říci: slyší
jenom sám sebe.

Kdysi se mělo za to, že se živí
lidskou krví, ale on
se spokojí s mouchou,
chroustem nebo můrou.

Když jsem byl malý,
chodíval jsem po setmění
„na netopýry".

Házel jsem nahoru kameny
a netopýr se střemhlav vrhal
za nimi, teprve v poslední
chvíli mu došlo, že
je to léčka, a okamžitě
vyrovnal let.

Stávalo se, že když byl kámen
větší, netopýr do něho
vrazil a spadl na zem. Poezie,

pokud je, dnes
připomíná kámen,
jindy cihlu.