Kniha, za dunou IV Poem by ANDRÉS SÁNCHEZ ROBAYNA

Šel za mnou pejsek,
hladový a věrný. Byl jsem
také věrný jeho krokům a neumím říct,
nyní, kdo šel vlastně
za kým. A s přítelem či sestrou,
a často i sám jsem zkoumal
van žíznivého ohně, léto
na krásných svazích či šťastné louže
podzimu na ostrově. Na vrcholku
stromů jsem postavil vyhlídku
na dům a na cesty,
jež k němu vedly, s košilí
červenou od mišpulí
a s rukama od hlíny, bosý
na vlhké a narudlé prsti.

Mohu tedy říct, že nebe
nahoře jako plášť střežilo
prostřenou září mé kroky?
Milovaná zemi jasu, ryl jsem tě
od té doby a v sobě mě přijmeš.