Šelest stromů
a jeho nekonečný text se
černými písmeny psaly do oka
slunce. A odtamtud,
v tmavém víru, klouzaly
a padaly do pohledu jako slitina
zlata a přesných ořezů listí
na tečku duhovky.
Ó vyproštěný jase,
vleže na trávníku jsem pozoroval
sluneční lavinu, měkký
příval našeho světla
objímající světy. Bydlel jsem
ve věžích slunce.
This poem has not been translated into any other language yet.
I would like to translate this poem