Kniha, za dunou VII Poem by ANDRÉS SÁNCHEZ ROBAYNA

Kniha, za dunou VII

Šelest stromů
a jeho nekonečný text se
černými písmeny psaly do oka
slunce. A odtamtud,
v tmavém víru, klouzaly
a padaly do pohledu jako slitina
zlata a přesných ořezů listí
na tečku duhovky.

Ó vyproštěný jase,
vleže na trávníku jsem pozoroval
sluneční lavinu, měkký
příval našeho světla
objímající světy. Bydlel jsem
ve věžích slunce.

COMMENTS OF THE POEM
READ THIS POEM IN OTHER LANGUAGES
Close
Error Success