Zdalipak stálo za to Poem by Adam Zagajewski

Zdalipak stálo za to vyčkávat na konzulátech
na chvilku dobré nálady úřednice
a na nádraží vyhlížet zpožděný vlak,
hledět na Etnu s japonskou kapucí
a na Paříž za svítání, kdy se z šera vynořovaly
Hausmannovy konvenční karyatidy,
chodit do levných restaurací,
v nichž triumfovala vůně česneku,
zdalipak stálo za to jet podzemkou
už nevím kterého města
a sledovat stíny nikoli mých předků,
letět malým letadlem nad zemětřesením
v Seattlu jak vážka nad požárem, ale také
přes tři měsíce bezmála nedýchat,
skoro nebýt, klást vyděšené otázky
a přitom zapomínat na nepochopitelný efekt laskavosti,
v novinách číst o zradě, o vraždě,
zdalipak stálo za to myslet a pamatovat, upadat
do snu, v němž se táhly
temné chodby, kupovat
černé knížky,
zapisovat jenom jednotlivé obrazy
z kaleidoskopu bohatšího než katedrála
v Seville, kterou jsem neviděl,
zdalipak stálo za to odjet a vrátit se, zdalipak -
ano ne ano ne -
nic neškrtat.