Knoflík Poem by Knuts Skujenieks

Jak třešeň, která v listech střeží
poslední třešni ze všech sil -
tak střežím knoflík na košili,
jediný, co mi zbyl.

Když bezútěšnost, hrozná tíha
minulost s budoucností mísí,
na prsou mnu si v prstech knoflík,
cos přišila mi kdysi.

Navzdory únavě všech let,
vzdor hladu, ledu bytí,
s životem svázala jsi mě
věčnou a láskyplnou nití.

Noc zmohla den. A přede mnou
jediné okno svítí tmou.
Ne, okno ne. Můj život plane
v knoflíčku tebou stehovaném.