Vrať se do tmy, volá Ranchetti
z jedné své básně, jako by ještě váhal,
zda není jiná cesta. Ale není
už od té chvíle, kdy jsme byli
leknín v děloze a smýkl námi
náhodný, nechtěný poryv.
A tak to jde dál.
Podvědomě hledáme výpusť
nebo jícen, podle toho, jestli se nás
to jen zbaví, nebo nás to pohltí;
v noci se budíme,
to když nás ve spánku vyděsí jelen,
jemuž ze zad stoupá pára,
jenž se ze sněhu těžce zvedá
na tři nohy.
This poem has not been translated into any other language yet.
I would like to translate this poem